Ště,Ště:Jan,Jean (21.7.08)
Praha (sh, 21.7.08): STODŮLKY VYDALY DALŠÍ OBĚŤ - ŠTĚPÁNI ROZEHRÁLI SEZÓNU Po úspěšném zahájení ročníku v podobě vítězství na turnaji ve Špindlerově Mlýně zvládli Štěpáni i další dílčí krok, když ve "stodůleckém pekle" dokázali přehrát namotivované Honzy. A to vše začalo dvěma zvláštními úkazy, nejprve André po 2 letech 3 měsících a 25 dnech prohrál úvodní předzápasovou střižbu (poz. red.: i přesto drží tímto André v této oblasti rekord, ke kterému se přiblížil v historii jen střihoruký Edward), ale vzápětí Honzové odmítli vhozenou rukavici, když si vybrali příjem. Již první balón naznačil, jak to bude vše probíhat, byl hooooodně dlouhý (nakonec ho vyhráli Štěpáni po boji, ale již po této první výměně Boris propotil triko). "Štěpáni byli ve všech herních činnostech mírně lepší než my a to rozhodlo zápas", zhodnotil stroze Jimmy utkání (po konzultaci s Johnem, jaké poskytnou oficiální vyjádření zpravodajům). Štěpáni dokázali vyhrát zápas s finálním skore 7:5, 6:4 a podařil se jim úspěšný vstup do další sezóny. Ale je rozhodně zajímavé přečíst si hodnocení A.Agassiho, který ho formou otevřeného dopisu exkluzivně poskytl naší redakci. André Agasi prožil něco více než jen vítězný pocit, čtěte dále ...
Okolnosti mě donutily a musel jsem napsat. To, co se odehrálo na Stodůleckém Maracana, někdy taky nazývaném "peklem," se těžko popisuje. Někdy je zajímavostí zápasů skore, nyní to byla hra. Nemluvím nyní jako vítěz, ale jako účastník duelu. Dlouhé výměny, tvrdé údery, pevné voleje a neskutečně zahrané nehratelné míče, klasicky špatné podání -to vše viděly stovky diváků v ochozech. Do poslední chvíle nebylo jisté, kdo vyhraje. Gratuluji poraženým k výborné hře. Sám za sebe si myslím, že v takovém zápase je jedno, kdo vyhrál. I když - dvojice J+J asi vzpomenou na památný výrok Gary Linekera: "Fotbal je krásná hra, ve které vždy vyhrají Němci", v našich soubojích jde o něco podobného (až na výjimky). Na sportu je právě po takových zápasech krásná ta opojná, orgasmickycukavá euforie, kdy hormonální hladina endorfínů stoupá a nahrazuje komerční preparáty typu Viagra či Cialis. Dokázal bych nyní stát celé hodiny ..... a promítat v hlavě krásné výměny. Ale pozor - i temně posmutnělá, depresivně melancholická nálada totálního odevzdání vůči světu poražených - i ta je krásná. Akorát si člověk pak musí opravdu vzít tu tabletku. Jak píši, tak to ze mě pomalinku vyprchává, a já nechci, zkusím ještě vrátit čas o trochu zpátky, snad mi pomůže...že by? Něco tady dupe...? Že by i ve Hřebči? Poslední zmínka o cestě domů. Nelze jen tak odjet ze stadionu - koupil jsem si plechovku, sedl si na My Car, sledoval západ slunce, pustil si odlehčeně klidnou muziku. Pak jsem teprve sundal triko plné zážitků a pravého chlapského potu, sedl do auta a max 80km jsem se řítil šednoucí krajinou domů. Řízení jsem se moc nevěnoval. Vzpomínal jsem na své začátky, kdy jako malému chlapci ukazovali, jak držet Stomilku na proslavené osadě Orlík, v hlavě mi to běželo černobíle, ukazovali mi i jak držet jiné věci, ale to sem nyní nepatří. Přeji všem zažít takové zápasy, děkuji parťákovi a znovu gratuluji Poraženým k výbornému výkonu. Váš, Agassi-Pyjár